Přidat názor k článku Maminko, nepij!

Sakra, a už je to tu zase. Proč by matka měla být doma izolovaná?! Od srpna jdu do práce, to bude totální izolace - práce, vyzvednutí dětí ze školky a domácí práce - v tom kolotoči budu totálně uvězněná. (Tedy totálně snad ne, budu mít pružnou pracovní dobu, takže pokud zvládnu dorazit do práce v 6:30, budu končit kolem 15 hod, takže kus odpoledne mi ještě volný zbyde) Ale teď? Mám s dětmi celý den volno!!! Kam pojedu, co budeme celý den dělat, to je jen na mě! Samozřejmě, drobná omezení tu jsou, ale nejsou zas tak zásadní.
A proč by proboha měla matka na děti žvatlat?! Já na ně odjakživa mluvím celkem normálně (ano, přiznávám čtyři dětská slovíčka, "papat", "spinkat", "hajat" a "pindík") a mají pěkně rozvinutou slovní zásobu. Řešíme sluneční soustavu, zeměpis, fyziku, matematiku atd. - v podstatě fungování celého světa - a já neustále zjišťuju, co všechno nevím. Z čeho bych jako na té rodičovké konkrétně měla být frustrovaná?
Kdybych pobyt doma s dětmi vzala jako nekonečný souhrn povinností souvisejících s péčí o děti a veškeré jejich otázky brala jako obtěžující otravování, pak bych se asi frustrovanou stala. Mně ale spousta jejich otázek připadá velmi zajímavých, dívám se na svět jejich očima a raduju se z jejich objevování světa. Péči o domácnost beru jako vedlejší činnost s tím spojenou a snažím se s ní nezatěžovat víc, než je nutné (obědy vařím, večeře máme jedině studené, vytírám 1x týdně - naštěstí máme velmi malý byt, prach utírám, až když je ho moc, nežehlím, pere pračka a 3/4 nádobí myje myčka).