Mně se naštěstí tyhle dva jazyky nikdy nepletly (možná proto, že jsem s němčinou začala až po čtyřech letech angličtiny), ale hlavní zádrhel vidím spíš ve způsobu výuky než v kombinaci podobných jazyků. Nechápu proč české školství pořád trvá na výuce typu recitování tabulek s různými pády, tu tabulka s časy, tu tabulka se způsoby, paní učitelka jede po řadě a každý žák dostane jednu větu z cvičení (a má-li aspoň trochu filipa, spočítá si, která věta na něj přijde a zbytek vypustí) - prostě nuda a minimum praxe. Za ty první čtyři roky jsem sice byla v angličtině jedničkářka, ale když jsme přijeli do Anglie za příbuznými, vůbec jsem netušila, která bije, a anglicky jsem se naučila až z filmů v originále. totéž němčina - ve škole známky OK, domluvit se nemožné, německy jsem se opět naučila až když jsem se do Německa přestěhovala za mužem, na učebnici jsem přitom ani nesáhla. Doufám, že někdy naše školství (kromě osvícených báječných učitelů a učitelek, kteří už to dělají) přesedlá spíš na učení hrou a používáním než drcením gramatických pravidel. A věřím, že velkou roli by v tom hrálo i zavedení filmů v původním znění s titulky, protože těch pár hodin ve škole prostě nestačí. Ale to už je asi můj utopický sen...
Předchozí