Přidat názor k článku Nadání versus píle

A dodnes nevím, co si mám o její výchově myslet...

Její holčička v pěti letech zvládá učivo první třídy, samozřejmě plynně čte, píše (i emaily), počítá dvojciferná čísla, má vyplněné sešity z prvouky, perfektně vyslovuje všechna písmena, dále samozřejmě flétnička, angličtina (od tří let), tanečky, holčička jezdí na kole, bruslích (inlajn i na ledě), plave bez kruhu, nyní nastupuje do prestižní první třídy na německé soukromé škole, takže začínají i s němčinou.

Samozřejmě, nic z toho nebylo zadarmo. Pamatuju si hodiny drilu jízdy na kole v naší garáži, holčička pokaždé když přijdeme vyplňuje nějaké pracovní sešity pro první nebo druhou třídu, když skáčou na trampolíně, memorujou anglická slovíčka atd. Maminka je navíc velmi metodická, třeba čtení se učili genetickou metodou, kvůli výslovnosti písmenek docházejí od tří let k logopedce...

Holčička mám pocit se zatím všechno učí docela ráda, na druhou stranu si neumí moc hrát sama, pořád potřebuje "publikum", její kamarádi jsou spíš dospělí členové rodiny a když přijdeme my, nejvíc jí baví ty nejjednodušší hry, jako skákat na matraci...

Vždycky se ve mě mísí lítost, že já takovýhle dril prostě nezvládám a přesvědčení, že já si s dětma radši budu hrát, než cvičit násobilku. Jsem strašně zvědavá, nakolik se takováto výchova vyplatí, mrzí mě, že se nedá nahlédnout do budoucnosti a vidět, nakolik šťastná tahle holčička jednou bude.