Přidat názor k článku Slabikář jako provokace

Promiň M, ale píšeš rozpory. Jistě, mozek dyslektika pracuje jinak. Ale pokud jeden dyslektik vidí za písmenem H pražce s kolejemi a druhý žebřík, tak kolik chceš nebo přesně řečeno kolik potřebuješ mít slabikářů? Pro každého dyslektika jiný, protože jeho mozek přece pracuje jinak? No potěš koště, to aby si učitel hodil mašli, kdyby měl pro každého žáčka ve třídě jinou učebnici, protože "jeho mozek pracuje jinak".
Co se týká onech dvou hochů: to bylo skutečně o zanedbání ze strany rodiny. Naše školství si totiž zvyklo na jedno: když rodina nespolupracuje a škola nestíhá, tak dáme dítku nálepku dys.. a jsme všichni z obliga, hned je výmluva, proč to nejde. Mně by osobně zajímalo, kolik procent dítek je skutečně na něco dys.. a kolik má tuto nálepku jen proto, že s nimi nikdo nechce procvičovat a trénovat. A když už jsem u toho: bylo PROKAZATELNĚ zjištěno, že člověk, který je v něčem nadprůměrně vynikající, má jen špetku talentu, ale zbytek je píle a trénink, že obsah tréninku znamená v té oblasti přes 95%. Totéž je u různých dys.. jde jim to hůř, ale naučit se to dá, jen je na to třeba podstatně více času a práce.

Asi tě nepotěším, i já jsem kdysi s dyslektiky pracovala. Oni jsou jiní, ale promiň, pokud mi nejde pravopis a jsem dyslektik, tak to prostě nebudu dělat. Pokud budu chtít být spisovatelem, prostě musím zaplatit někomu, kdo to mně přečte a opraví. Jako nemůže jednonohý závodit ve sprintu na 100 metrů, tak dyslektik prostě nemůže vykonávat jisté práce, kde by se po něm chtělo pravopisně psát. Takže dyslektik může být třeba elektromechanikem, řidičem, chemikem, tam mu nějaké "pondělý" přece nevadí. On jen nemůže být třeba učitelem češtiny nebo korektorem v tiskárně.