Když jsme něco podobného udělali my, tak jsme měli zákaz všeho (televize, jít ven), dokud jsme danou věc nenašli. Když to trvalo třeba dýl jak tři měsíce, tak se mamka slitovala a uzavřelo se to jako: ztraceno navždy - a našlo se to až po 11ti letech při stěhování
(to se našlo gumiček do vlasů, různých spon, knížek, autíček na ovládání.. nj, bylo nás 6
A taťka to dělal tak, že když jsme něco ztratili - třeba ovladač k autu, tak ho našel a nedal nám ho a my ho hledali každou volnou chvíli po celém dvoupatrovém domě (třeba měsíc) a nemohli ho najít, on nám pak ještě vyčinil, že jsme se špatně dívali, protože ho našel tam a tam a dal nám ho - to jsme si pak připadali jak blbouni obecní a dávali si na věci pozor