Čekala jsem dvojčata, jedno z nich před porodem zemřelo. Nechci to nijak bagatelizovat, ale já byla ráda, že mi aspoň to jedno zůstalo. Nikdy bych nechtěla být v kůži matky, co čeká jedno dítě a to jedno zemře. Proti tomu byla naše situace ještě dobrá. Všechno díky tomu jednomu jde líp. Nedokážu si představit, že bych přišla domů z porodnice a měla začít balit a prodávat připravené věci pro miminko. Takhle jsem to měla jednodušší, darovali jsme kočárek pro dvojky a zároveň koupili obyč.kočárek pro jedno dítě. Pořád byl důvod, proč to nést lépe, proč se těšit a radovat. Ačkoli se manžel úplně zhroutil, syn mu pomohl to překonat. Nevím, co bych si s ním počala, kdyby jsme zůstali sami.
Jinak popis situace ve škole mi připadá zbytečně přehnaný. Děti učitelka srovnává i mezi sebou, bez příbuzenského vztahu, nebo úplně stačí, když i sourozenci chodí na stejnou školu a učitelka je někdy učila.
Předchozí