Přidat názor k článku Když dva jsou jako jeden

Mám čtyřletá dvojčata. Ač to bude znít zle, nebyla jsem ráda, že čekám dvojčata a dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Uvědomovala jsem si jako zdravotník všechna možná rizika dvojčecího těhotenství, z práce jsem věděla, jak to může všechno dopadnout, když se to nepovede.... Samozřejmě jsem byla ráda, když jsem následně porodila donošená, zdravá dvojčátka. Mám je oba moc ráda, je to kluk (A) a holčička (B). Jsou úplně jiní, vzhledově i povahou. Myslela jsem si, že největším fyzickým i psychickým zápřahem jsem si prošla v jejich miminkovském období. Chodila jsem se radit na web založený právě p. Rulíkovou, kde jsme si s ostatními maminkami radily, jak to zvládnout psychicky, fyzicky i organizačně a přitom se nezbláznit. Dodávaly jsme si tam podporu. Dvojčata už jsou nyní ve věku, kdy běžné starosti zvládáme vyřešit už bez porady, ale teď právě vyvstal problém, se kterým bych potřebovala poradit, hledám potřebné informace na netu a nenacházím, protože se zřejmě podrobně této problematice nikdo nevěnoval. Jde mi totiž o rozdělení dvojčat ve školce, od září budou ve druhé třídě. Už jsem sem psala i dotaz, ale prostě zkušenosti nejsou. Maximálně jsem narazila na názory rozdělení dvojčat ve škole, ale u mladších dětí to asi zatím neměl potřebu nikdo řešit. Takže tápu. Nechci ani jednomu z nich ublížit, nechci jim zkomplikovat život. Chci, aby z nich vyrostli plnohodnotní sebevědomí jedinci a ne, aby jeden byl ve vleku druhého, což se u nás zatím děje. Nechci, je ve školce oslovovali "dvojčátka" (dvojčátka, jdete domů, maminka je tady). Peru se s tím a jsem na to sama, budu muset dát na svůj mateřský instinkt a doufat, že to cítím správně. Omlouvám se za dlouhý text, jsem toho teď plná, přemýšlím nad tím snad 24 hodin denně, abych neudělala chybu.