Přidat názor k článku Když dva jsou jako jeden

Štěpánko, progooglila jsem, co se dalo. Opravdu všechna rozdělení dvojčat se týkala školního věku, nikoliv předškolního zařízení.
Co si slibuji od tohoto kroku? Mám kluka a holčičku, což by se zdálo, že bude méně problematické, než u stejnopohlavních dvojčat. Dvojče (B) holčička je velmi dominantní a nedává prostor dvojčeti (A) chlapečkovi. Organizuje ho, odpovídá za něj. Chlapeček je svou povahou klidný, mírumilovný, do ničeho se nežene, takže se snadno stává obětí akčního torpéda v podobě naší Kačenky. Vyplývá z toho spousta dalších problémů - kluk vybírá např. bonbony podle ségry, takže když si bere bonbon, musím říct, že bude vybírat Jiřík první, aby neměl možnost se opičit. Totéž když se zeptám jakou pohádku atd., vždy se podřizuje sestře, takže když chci slyšet jeho názor, musím cíleně holčičku umlčet. Ale u ní je mlčení problém, je velmi hovorná, má tendenci odpovídat za bráchu, rozhodovat za bráchu, překřikovat ho. A zřejmě z toho všeho se vyvinul další problém, chlapeček má opožděný vývoj řeči nebo možná dysfazii, diagnozu přesně nevím, logopedii máme poprvé v říjnu, jsou tu hrozné čekací lhůty, a k tomu ještě koktavost. Myslím, že to vše je velmi ovlivněné tím, že nemá dost prostoru se vyjádřit, že mu ségra do všeho mluví. Takže oddělením chci pro něj získat více klidu a možnosti se vyjádřit, být sám za sebe, rozhodnout sám za sebe. Už teď se v rámci možností snažím je dělit - jeden je se mnou a mimčem a druhý s tátou. Ale nemáme babičky, taže možnosti máme trochu omezené. Není kam "dominantní holčičku odložit", abych měla na bráchu trochu více času. Snad to má trochu hlavu a patu.