Přidat názor k článku Zkoušky na osmileté gymnázium aneb jak to bylo u nás

Vybírání škol jsem dělala obdobně. Školy jsem v prvním kole vybírala sama. Dceru jsem brala na dny otevřených dveří těch předvybraných, aby si vybrala, jak jí sedí prostředí.
Zda jít na gymnázium? Zastávám názor, že když platím, tak velkou měrou rozhoduji. Jasně, pokud by bylo dítě jasně proti, akceptuji to. Měla jsem to ale snadné, z dceřiny třídy se hlásilo ke zkouškám cca 18 dětí z 26 a 12 se na různé školy dostalo. Bylo spíše divné pro lepší žáky ze základky neodejít.

Překvapilo mne, že autorka vycouvala z přihlášení na gymnázium, které bylo dle jejich kriterií nejlepší, ale bála se tam soutěživosti.
Soutěživost a ztráta dětství - to je mýtus, spojený s osmiletými gymnázii. Podle mne soutěživost, jaká je na dobrých gymnáziích, dětem neuškodí. V obdobné míře (část dětí sbírá body díky talentu; část dříčstvím; část vlezdoprdelkováním; ti, kdo se v tom neorientují, jsou na chvostě) se s tím sejdou všude v dalším životě. Něco jiného by bylo, pokud bych dítě posílala např. do fotbalové přípravky Sparty.

Ztráta dětství? Ve 12 letch už děti až tak úplně dětmi nejsou. Přišlo mi naopak, že gymnázium zajistilo dceři velmi dobrý přechod mezi mládežníky. Myslím tím seznámení se s 15-18 letými, ke kterým se do té doby moc nedostaA v tom je určitě la, větší samostatnost, dospělejší postoje. Učí se tak 2-3 hodiny denně. Na základce se neučila vůbec a patrně by to tak i zůstalo.