If,
když syn něco dostane, je to jeho a může si s tím dělat co chce. Když to ztratí, nebude to mít. Pro něj je např. největší "trest" říct mu - už zase jsi ztratil/zapomněl ve škole svetr, no tak holt jdeme koupit novej. Tu dobu, co strávíme v obchodě s hadrama jsme mohli být někde úplně jinde, takže si laskavě příště dávej pozor na svý věci, protože se tím okrádáš o čas. Podotýkám, nesnáší nakupování hadrů. Je to typický chlap.
K otázce Limai - nevím, proč by měla dceru ještě nějak trestat. Děvče se vytrestalo samo. Nemá foťák. Možná chápu snahu o to přimět dítě k zodpovědnosti, ale tohle mi přijde tak nějak "za roh". Pokud ten foťák byl drahý a vidí v něm především ty prachy, neměla jí ho dávat, v šesti letech bych spíš očekávala, že s ním něco provede než opak.
Netrestala bych... třeba bych si s ní o tom promluvila... nebo bych jí třeba nepůjčovala svůj foťák a připomenula jí, že mohla mít svůj, kdyby ho neztratila pokaždé, když by s tím přišla.
Praktickou zkušenost s tím nemám, syn drahé věci nechce. Obvykle sám řekne, že je to blbost - např. chodící dinosaurus za desítku. Jediná dražší věc, kterou chce fakt je originál od Zdeňka Buriana a ten se mi nepovedlo sehnat.