Přidat názor k článku Česká rodina a jejich japonská dcera

Také jsme přes AFS dvakrát hostili. Poprvé před dvěma roky Thajce. Rozhodně to mohu doporučit. Nejenže jsme získali "syna" na druhém konci zeměkoule a dozvěděli se o životě v Thajsku věci, které se v žádném průvodci nedočtete, ale nedovedu popsat ten pocit, když se sejdou studenti z různých zemí světa a vy je slyšíte, jak si povídají roztomilou češtinou. To pro mě byl asi ten největší zážitek, že se dokáží za 10 měsíců prokousat naší nelehkou mateřštinou a i po letech si se svou hostitelskou rodinou psát v češtině.
Po této zkušenosti se dcera vydala na stejný program do Belgie. Vylepšila si svou francouzštinu a získala přátele na celý život. Zrovna dnes ráno odletěla na 10 dnů ke své belgické kamarádce a spolužačce a na oplátku si jí pak přiveze k nám. Myslím, že přínosnější a zábavnější "kurz francouzštiny" si vymyslet nemohla.
A pokud někdo váhá, že by to třeba nezvládl, může zkusit hoštění jen na dva, tři měsíce a pak uvidí, jestli bude chtít pokračovat. Není vždy nutné mít doma středoškoláka, malé děti ke studentovi obvykle přilnou mnohem rychleji a tím mu začátky usnadní.