Přidat názor k článku Pomozte dětem opouštějícím dětské domovy…

Milá Jájo,
nedá mi, abych nereagovala na Váš příspěvek…
Za prvé Vás chci ujistit, že většina dětských domovů a zcela jistě všechny, které jsme měli doposud možnost navštívit, se snaží dětem při opouštění domova co nejvíce pomoci, ale jejich možnosti jsou samozřejmě omezené. Provoz dětských domovů je nákladná záležitost, to je fakt, ale nelze jej srovnávat s provozem běžné domácnosti! Dětské domovy mají nesrovnatelně vyšší provozní a mzdové náklady, musí m.j. zabezpečit např. prázdninové pobyty pro děti,které se nevracejí do rodin, protože zaměstnanci domovů jsou pedagogičtí pracovníci a mají tudíž 8mi týdenní dovolenou, což jsou podle velikosti dětského domova i několika set tisícové náklady!, některé domovy dokonce hradí svým plnoletým svěřencům nájemné v tzv. startovacích bytech, čimž jim umožní co nejlépe se připravit na samostatný život. Takže mnoho prostředků z rozpočtu jim nezbývá…
Stát se snaží momentálně zavést systém profesionální pěstounské péče, což vidíme jako výborné řešení pro miminka, která musí trávit dlouhé měsíce v kojeneckých ústavech a potřebovala by vlastní náruč ze všeho nejvíc, neb je známo, že nejtěžší postižení tzv. ústavní deprivací vzniká právě v prvních třech letech života dítěte! Pěstounská péče ale rozhodně není plošné řešení pro všechny děti. Plno dětí přichází do dětských domovů v poměrně vysokém věku a nemá z různých důvodů (naděje na návrat do původní rodiny, špatná předchozí zkušenost z pěstounské rodiny apod.) zájem odejít do náhradní rodiny. V takových případech pěstounská péče rozhodně nepřinese žádaný výsledek a dítě by se do ní nemělo nutit.
Mimo to, počet zájemců o pěstounství rozhodně nekoresponduje s počtem dětí vyrůstajících v ústavní výchově a to bez ohledu na výši jejich odměny. Souhlasím s tím, že pěstouni si rozhodně zaslouží více peněz za svojí ušlechtilou činnost. Nejde mi přes pusu jejich poslání nazývat prací, přesto že to je práce a mnohdy hodně těžká! Finanční ohodnocení by ale v tomto případě rozhodně nemělo a nesmí být rozhodujícím kriteriem pro lidi, aby se vydali touto cestou!
Naštěstí i v dnešní době existují lidé, kteří se nějakého dítka, které nemá to štěstí vyrůstat ve své biologické rodině, rádi ujmou i za stávajících podmínek, hostitelské rodiny dokonce bez nároku na jakoukoli finanční kompenzaci.
Ráda bych zmínila, že i všichni členové našeho sdružení pracují do dnešního dne na bázi dobrovolnictví. Rozhodli jsme se tak, protože cítíme, že je naše pomoc těmto dětem potřeba. Dle Vašich kriterií jsme tudíž spolek nenormálních masochistů.
Domnívám se, že je nesmysl zavrhovat dětské domovy jako takové, zejména na takové úrovni na jaké fungují v naší republice! Nehledě k faktu, že situace dětí opouštějících profesionální pěstouny by se od situace dětí opouštějících dětské domovy v ničem nelišila, zejména pokud by hlavní motivací pěstounů bylo jejich finanční ohodnocení…
Každopádně je tak jako tak nesmyslné řešit co by bylo kdyby… Je potřeba vycházet ze současné situace, která tady je a hned tak se nezmění!

Michaela Chovancová
předsedkyně správní rady DEJME DĚTEM ŠANCI o.s.