withep - já opravdu nevím. Mluvila o tom se mnou jen jednou, zato dost dlouze, přesto si nejsem jistá.
Je to "čarodějnice", bylinkářka a zastánkyně všech možných přírodních postupů od barvení látek po dlouhodobé kojení a setrvání mláďat u matky nejméně 3 roky, ale nejde o fanatickou chlupatou neandrtálku z jeskyně - vlastní myčku, pračku, internet apod.
Myslím, že můžeš mít pravdu - že ji zaskočila bolest.
Soudím tak dle sebe.
Za sebe přiznávám, že ač propaguji porod co nejpřirozenější, neb je to opravdu ve většině případů to nejlepší, sama jsem zastánkyní porodu nepřirozeného, neb mám z porodu hrůzu, dokonce větší než ze zubaře a navíc trpím představou, že jde o život.
Nevím, proč tomu tak je, v rámci praxe na zdrávce jsem byla u několika porodů a většinou mě spíše dojímaly, ale chtít po mně rodit přirozeně je totéž jako zkoušet mi vysvětlit, proč se nemám bát pavouků
Proto jsem uvítala plánovaného císaře jak smilování.
Do chvíle, než jsem se poté 24h svíjela v takových bolestech, že mě ani nenapadlo jakkoli bojovat o dítě, které mi vzali (ono by mi to tedy bylo houby platné), jelikož jsem měla pocit, že bojuju o holý život.
Ne císař, za kterého se mnohé dámy stydí, ač nechápu proč - ta bolest a absolutní bezmoc po něm mě traumatizovala, a to tak, že už mi myšlenka porodit podruhé přirozeně nepřipadá tak strašná, nicméně je to zatím ve hvězdách