Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Blahopreji k porodu i k miminku :)
Mrzi me stvave prispevky - vetsina z nas tady jsme maminky. A kazda prosla nejakou zkusenosti. Nedokazeme se prenest do ciziho tela, do jeho moznosti a pocitu. To co je pro nekoho nepredstavitelne, druha zvladne hrave, to , co by nektera z nas nechtela nikdy absolvovat, je pro druhou samozrejmosti. Mam pocit, ze u porodu hraje velkou roli predevsim pocit bezpeci - a ten nektera z nas najde v nemocnici, v dosahu veskere techniky a zazemi lekarske pece a druha treba ve vane na zahrade. A vysledek je srovnatelny - proste pocit bezpeci. Zadna z nas nepujde rodit na misto, kde bude mit pocit nebezpeci - pokud si muze vybrat a okolnosti jsou tomu nakloneny. Proto bych neodsuzovala maminky, ktere se rozhodnou privest sve dite na svet v porodnici, ale ani ty, ktere tak neucini a zvoli porodni dum nebo porod doma. Nekdo se spolehne na doktora nebo porodni asistentku, nekdo na sve telo. Ja za sebe mohu rict, ze se mi vzdycky vyplatilo spolehnout se na sebe. I kdyz to je nekdy tezsi a je to velka zodpovednost.
Radujme se, ze se Elenka s nama podelila o svuj pribeh a ze je dalsi miminko na svete. A dalsi z nas, zen, se stala maminkou. Vzdyt je jenom "tady" a "ted" :)