Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Za prvé děkuji těm, kteří můj postoj chápou. Doufám, že to, co jsem já sama prožila pomůže i jiným ženám v pochopení, že porod se dá zažít i v klidu - ať už s PA nebo bez ní - to ať si každý rozhodne sám. Je mnoho výborných asistentek, které chodí k porodům dom a já je obdivuju,protože na sebe berou velkou zodpovědnost.
Chápu i ty, kteří by v žádném případě nerodily mimo porodnici...a chci Vám říct, že všechny tyhle Vaše "argumenty", obavy, strachy...názory, že to bylo jen štěstí a že je to hazard atd moc dobře znám.. Několik let jsem si pročítala různé diskuze k podobným článkům jako je ten můj, potom jsem začala číst knihy, kdo chce lehce najde které to asi byly.

Hodně lidí tu zdůraznilo můj věk. ano, jsem mladá a většina mladých se chodí o víkendech opíjet, což opravdu není můj styl. To, že jsem mladá, ale neznamená, že jsem bez zkušeností a už vůbec to neznamená, že se nemůžu řídit vlastními pocity. To, že jim 99% lidí nevěří je věc úplně jiná. Ono to taky nejde bez práce, člověk se musí učit vnímat svoje pocity a i v mým životě byla spousta situací, kdy jsem s to uvědomila až po.. Pocity ohledně těhotenství, porodu byly ale velice silné. Kdo to cítí podobně, jistě pochopí.

Na tomhle světě já osobně nežiju proto, abych si říkala, co by kdyby.. chci si nést za svůj život sama zodpovědnost, stejně tak i za svoje zdraví a za svoje děti.. nechci se za nikoho schovávat.

když jsem psala o přírodním výběru, bylo to myšlené zcela jinak, než to někteří úplně překroutili. vysvětlovat to nebudu, asi to neumím, když se to dá tak lehce překroutit proti mě.

Je jednoduché soudit ostatní za jejich činy, to umí každý blbec v hospodě u piva.. i u pc..

Viděla jsem hodně miminek po nemocničním porodu a na ty vystresované tvářičky nikdy nezapomenu. To bylo asi to hlavní , co mě dohnalo k tomu, to udělat jinak. Přesto nesoudím ženy, které tam rodí- je to jejich rozhodnutí, jejich dítě... Ale já jsem šťastná, že moje dítě poi porodu neplakalo, nebylo vystresované, netřepalo rukama.. ale v klidu si prohlíželo svého otce a mě.. Já nesoudím vás, tak proč soudíte vy mě? Myslíte si, že o to někdo stojí? Každý máme v sobě svoje svědomí a já můžu s jistotou říct, že mě netíží..

Lidi se snaží si všechno ulehčit, utíkat od zodpovědnosti, valit ji na jiného... Je to vidět úplně všude- člověk jí tablety a chodí k doktorovi, aby byl zdravej- místo toho, aby se snažil sám a mohl mít svůj život ve svých rukách.. ale ono je jednoduché potom říct, že za moji nemoc může někdo jinej, protože ten doktor mi neudělal tohle a tamto.. Stejně tak je to vidět v chování, kdy každý spíš myslí na to, co mu udělal druhej než aby se zamyslel sám nad sebou. a u porodů to platí stejně. Raději se vložit do ruky doktorka, který mě odrodí..

Mohla bych psát dál a dál.. ale už zas vidím ty reakce a překroucená slova, tak raději končím.