Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Kukuřice - a já si zrovna myslím, že požadavek rodičky na to, aby se ONA cítila v pohodě a bezpečí, není sobecký. Jsem přesvědčená, že pokud se žena "umí poslouchat" tělo ji - zejména při porodu - hodně napoví. A je-li žena v pohodě a vnitřním soustředění, proběhne porod mnohem pohodověji, než když jí do toho kibicují Mudři a další lidi...
Jak jsem již psala - rodila jsem vžda v porodnici, ale zejména první porod neberu jako nejšťastnější a nejpohodovější, i když jeho výsledkem byla naprosto zdravá dcera.... Má značné psychické bloky, které by možná nebyly, kdyby při porodu nebyly invazivní zásahy Mudry, 8 žákyněk, odnesení po porodu a následné vrácení až po mých velkých urgencích po 8 hodinách po porodu. A já měla velké poporodní deprese, protože během těch 8 hodin si udělala přerostlými nehty rýhy na tváři, které má dodnes (23 let - ty už nezmizí) a to i přes můj apel na sestry, aby jí dali rukávky košilky přes prstíky s dlouhými nehta (stříhání prý není hned po porodu možné). A další těžké deprese, neboť jsem neměla mléko (byla bych ho měla, kdyby mi dítě hned přiložili? Nevím, ale byly k laktaci prostě lepší podmínky...). A další a další problémy, které mají původ v mém prvním porodu... A to jsem si hodně vybírala porodnici a vybrala tu jednou, která v dostupné vzdálenosti poskytovala roomin-in (byl ro 1988).
Simča