Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Gratuluji ke zdravému miminku a ke krásnému porodu. A že jste instinktivně věděla, že je všechno v pořádku, tomu naprosto věřím, taky to tak mám. "Moje střeva" se nikdy nemýlí.

Můj sen byl taky rodit v přírodě sama. Nakonec to ze zdravotních důvodů (mých) nebylo možné. Tak jsem se rozhodla pro Vrchlabí a udělala jsem dobře, protože jsem jasně cítila, že kdybych rodila jinde, kde by mi porod urychlovali (dle jiných měřítek by to byl nepostupující porod), tak by se to pokazilo. A i když tam byli skvělí, nerozdělovali nás nikdy a měli jsme klid a pohodu (žádné ranní rušení vizitou, personál našlapující po špičkách, úcta a laskavost), tak bych ráda rodila doma nebo v přírodě... Možná proto, že cítím, že to k porodu prostě patří...

A to, že by si člověk mohl vyčítat, že rodil doma a ne v porodnici - jsem od fochu, tak vím, kolik se toho pokazí v porodnici špatným přístupem - stejně tak by si mnoho žen mohlo vyčítat, že třeba neposlechly svoji intuici a nerodily doma... Ale to je přesně to kdyby. Vy jste zvolila, co jste cítila jako nejlepší. A šlo to přesně, jak to mělo jít. A ne proto, že by se nemohlo nic stát nebo že by Vám nic nehrozilo, ale proto, že to tak mělo být a Vy jste to cítila a nechala se nést tou vlnou. Přeju Vám, aby Vám ta odvaha vydržela. Jste výjimečná žena a až se jednou tyto vlastnosti propojí s životní moudrostí (už teď je to znát) a pokorou, tak to ještě víc vynikne...

Mimochodem, jak se tu psalo o věku - 23 je jen číslo. Mnohdy jsou lidé, naslouchající svému nitru ve 20 mnohem moudřejší, než jiní v 50.

Tak ještě jednou všem hlavně zdraví a spokojenost