Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Moc děkuju za krásná slova Přesně pro takové jako jste vy jsem svůj příběh sepsala. Abych podpořila vaše pocity a intuici tím, že nám to takhle krásně vyšlo.

už od první chvilky, kdy jsem po miminku zatoužila jsem si byla jistá, že to proběhne doma.. to že to nakonec proběhlo v přírodě a v tak zajímavých podmínkách byla náhoda, asi to tak mělo být..

Celé těhotenství jsem čekala na nějaké obavy, na něco co mi bude říkat , abych to nedělala.. a nic takového nepřišla, tak jsem to nechala běžet a říkala si, třeba to přijde s bolestí a nepřišlo.. krizi jsem sice měla velkou a myslela, že to dál nepůjde-ale jak jsem si později uvědomila, tak to je pocit, který má během porodu většina žen, ten pocit pak přejde, přijde nová síla a miminko je na světě

ještě jednou děkuju za moc hezká slova i o tom věku. já doufám, že budu jednou stará zkušená šedivá baba s dlouhými šedými vlasy a drdolem na hlavě (to bych asi neměla psát, nebo si na mě zas smlsnou )