Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Ja tady nad tim premyslim, ze jedine reseni by bylo: nechat rok rodit uplne vsechny zeny v porodnici a rok by vsechny rodily doma a pak by se o tom asi dalo diskutovat. A jeste by ty vysledky byly zkreslene, protoze by tam hralo roli to, ze by se jedna nebo druha skupina necitila proste dobre, takze by mohly nastat i kopmlikace, ktere jsou podminene psychicky.
K porodnicim me napada: byla doba, kdy se zenam narezavala stydka kost, aby dokazaly rodit. Byla doba, kdy se chodilo vysetrovat zeny po porodu rovnou z pitevny a nejlepsi lekari te doby se smali, co to je za hloupost, ty ruce si omyt. Neni to tak davno. A takhle by se dalo pokracovat. Kolik v te dobe zemrelo zen? Nebo deti? Vybrala jsem trochu extremni pripady jenom proto, abych poukazala na to, ze se mozna za nekolik let bude koukat na urcite rutinny zakroky pri porodu jako na nesmysl. ze se nad tim nasi potomci budou shovivave usmivat nebo se chytat za hlavu. Ale momentalne to je proste jedno paradigma a verim, ze doktori vse cini podle sveho nejlepsiho svedomi. Z tohoto duvodu je pro me dulezite, sledovat svoje instinkty a intuici, protoze se to s vedou nemusi vylucovat, ale sikovne doplnovat. Snad me chapete, co tim myslim. Proste ze bychom se nemeli nebo -ly :) spolehat pouze na lekarskou vedu a co rekne doktor, ale vzdycky to nechat projit svym srdcem. Porovnat to s tim , co citime a umet se na to spolehnout a treba si to i prosadit.