Přidat názor k článku Jak jsem rodila do vody venku pod širým nebem

Semínko - ano, tuhle filosofii mě naučila máma - že mohlo být hůř. To je jasné a z tohoto pohledu to brát lze.
Jen jsem zcela proti přírodnímu výběru - přece jen nežijeme v pralese.
Choroby, úrazy, komplikované porody a jiné lahůdky je lépe řešit jaksi moderněji než vykuřováním a obalováním do banánových listů.

Jen jsem tím vším chtěla říct, že při úmrtnosti rodiček v dobách ještě relativně nedávných, je protě blbost, aby jich absolutní většina dala na instinkty a věřila jim.
Prostě jich při porodu zařvalo tolik, že buď muselo být každé třetí těhotenství patologické a půlku by ještě musela zmršit bába při porodu...

Ano, každá cítíme, když je něco špatně - problém nastává ve chvíli, kdy nevíme, zda tomu věřit, a co to znamená, je to totiž matoucí...
Pokud "neuměly rodit" ženské před 200 lety, v dnešním světě to neumí tím spíše.
Výjimky jistě existují, ale určitě ne plošně - spíše to považuju za něco extra, jako šikovnou čarodějnici/bylinkářku/léčitele...