Přidat názor k článku Chudáci lháři

Barčo,
kalhoty
U nás se zašpinění nebo dokonce zničení nějaké věci taky trestalo, ne tedy výpraskem, ale řečmi o prasatech, která si ničeho neváží a jenom přidělávají práci a k ničemu nejsou.
Já si zase pamatuju, jak jsem jednou dělala pokus s rostlinami, dala jsem bíle kvetoucí kytky do roztoku s červenou razítkovou barvou a sledovala, jak tu barvu nasávají a barví se narůžovo. Bylo to tehdy v nějakém časopise. Jenže se mi to povedlo zvrhnout na peřinu. Byla jsem naprosto v šoku, udělalo se mi špatně, zvracela jsem strachy a pak to tedy šla vyprat a ono to pustilo i ze sypku, akorát jsem tedy asi dvě noci spala v mokrém. Jak bych tehdy zdůvodnila razítkovou barvu v posteli, nevím, ale bála jsem se strašně. U dcery bych se tomu asi taky spíš smála. Dneska se ale už ničení oblečení a věcí neřeší, skoro nastal opačný extrém.