Přidat názor k článku Chudáci lháři

Já se přiznám - taky jsem ta, která žádá svoje děti, ať nelžou. A lžou a kolikrát jsem se jich ptala - proč lžete, potřebuju znát pravdu, abych vás mohla chránit. Nelžou kvůli nesnědené svačině, kvůli oblečení. Třeba jsem zjistila, že lžou, resp. zamlčí horší známku. Ne že by se kluci báli trestu a výčitek, ale protože máme pravidlo - špatná známka znamená pravidelná příprava /ne mnohahodinová, ale poctivá/, a tak si chtějí ty dny bez přípravy asi užít. A je zajímavý, že jakmile špatnou známku zjistím, tak hned hlásí - já vím, budeme cvičit.
Tak někdy lžou, někdy něco zamlčí a někdy něco upraví - protože to je třeba jednodušší, protože znají důsledky, protože si myslí, že jim to projde.
Je to těžký - ale nemůžu jim říct - vždyť jo, klidně lžete, já mlžila a mlžím taky, někdy se to prostě musí. Říkám jim, že nemusí každýmu říkat vždy pravdu, ale lhát by neměli, spíš mohou něco zamlčet.
Takže vlastně s těmi známkama - oni nelžou, jen mlčí. A neříct všechno je lepší, než lhát - podle mě.