Tehdy patřilo být kritický k vlastnímu dítěti a vždycky dát zapravdu učiteli k "dobrému vychování". Ty matky, které se s učitelkou hádaly, že nemá pravdu, že kluk neroste pro šibenici, naopak má spoustu dobrých vlastností, které škola nedokáže ocenit, se vlastně hrozně bouřily. Ale mám pocit, že ty učitelky k tomu ale hodně přistupovaly z pozice svého mateřství a pokud měly ke svým dětem zdravý vztah, nedokázaly moc pochopit ty rodiče, kteří neměli a nakonec je to mohlo přesvědčit, že je chyba opravdu v povaze dítěte.
Předchozí