susu, tady bych řekla slovy místního klasika, že "naptřičně předjímáš". Je to naopak. Člověk, který je od dětství zatloukán do země a svazován nálepkama bude jen horko těžko snášet příkoří života, naopak člověk, který bude mít sebedůvěru ve vlastní síly, protože ho nebude nikdo nálepkovat a shazovat, bude spíš schopný něčeho dosáhnout.
Ne nadarmo říkají všechny výzkumy, že děti z harmonického prostředí mají větší šanci na úspěch v životě než děti z rozvrácených rodin, špatného sociálního prostředí apod.
V rodině to začíná, v mateřince pokračuje, na základce je dokonáno. Těžko to potom změnit.
Jen málokterá dívka (abys neřekla, že diskriminuju chlapce), pocházející z rodiny alkoholika, který její matku bije jde do školy s extra sebevědomím. Zřejmě jí ho kromě rodiny poničila už i školka, kde byla za blbce, že nedonesla dvacku na piprlový představení a na výletě neměla holiny.
A pokud se k tomu ve škole dozví, že je lajdák, pže nenosí úkoly (ač třeba za nenošením úkolů je to, že celý odpoledne holčina sedí u stolu s hrůznou představou, že se otec vrací z hospody a bude zas tóčo a není schopná úkol napsat), tak jí to vážně v překonávání životních příkoří nepomůže. Naopak je to cesta k tomu, jak se z holčičky stane v pubertě smažka, co si najde podobnej exemplář jako je tatínek za přítele, zplodí s ním dvě děti a zbytek života platí exekuce.
Tohle je samozřejmě extrémní případ, ale mechanismus je pořád a pořád stejnej. Rodina - školka - škola.
Podporovat dětem sebevědomí doma i ve školce a škole (tím nemyslím je rozmazlovat nebo nekriticky chválit) je nejlepší vstupenka do života. Nálepkování je naopak ta nejhorší.
Předchozí