Víš co, Žabátko, já mám dojem, že je úplně jedno, jestli problém dítěte je nějak pojmenovaný nebo ne, jestli dostane diagnózu, nebo jen nálepku "problémové". Diagnózy se ve velkém udělují proto, že si to tak učitelky přejí, protože je to tak v naší společnosti nastavené, protože s problémovým dítětem jinak neumí pracovat, někdy dokonce tvrdí, že nemůžou (a někdy neumí pracovat ani s diagnózou).
Když se na to podíváš shora, zjistíš, že je to nakonec jen o toleranci, o snaze najít v každém dítěti to dobré a necílit jen na to špatné, motivovat ho pozitivně i když mu něco zrovna nejde. A hlavně používat selský rozum, dát např. víc času tomu, kdo ho potřebuje a naopak nenutit slabikovat toho, kdo umí plynule číst.
Předchozí