Přidat názor k článku Něco mezi tím

Já vám nevím... Přijde mi, že víceletá gymnázia spolknou víc než deset procent. Statistiky pravda nečtu, ale učím na ZŠ. A také již několit let pozoruji, že zdaleka ne všichni žáci, kteří do gymnázií nastupují, jsou opravdu významně nadprůměrní. Možná jsou jen více ctižádostiví.
Největší problém našeho školství je stejně lenost a pohodlnost způsobená všeobecně klesajícími nároky a požadavky. Jako by dril a práce byly pozůstatkem bývalého režimu a do dnešního světa se prostě nehodily. Přečtěte si článek v dnešním Reflexu. Mě velmi zaujal.
Proč je špatné být tahoun třídy a zažít úspěch? To přeci není nic zlého, být pochválen, kladně hodnocen za něco, co opravdu umím, za svou práci. A ještě tím prospět druhým jen tak mimoděk.
Jednou mě možná také čeká rozhodnutí, kam se svým dítětem, pokud bude spíše studijní typ. Nerada bych, aby z něj byl postulát našeho školství ve smyslu : relativně pohodová střední škola (počítám do nich právě i několik takových nadbytečných víceletých gymnázií) zakončená třeba lehčí verzí maturity, následující x letá studia na jedné z mnoha nově vzniklých VŠ nevalné úrovně a vše zakončit na Úřadu práce s diplomem v ruce. Vzdělání začíná být zbožím snadno dostupným na krámě, po přijímačkách i v akci. Ale nakonec nikdo nic pořádně neumí.