Přidat názor k článku Smím pracovat, dítě moje?

Jeste k predchozimu prispevku - myslim, ze je velky rozdil v tom, jestli jsem pred detmi chodila do prace "pro penize" nebo "pro radost". Ja osobne jsem druhy pripad, prace me bavila, darilo se mi. Po prvnim diteti jsem sla na 3 dny v jeho 13 mesicich, hlidala babicka. Byla to moje potreba, vratit se a pokracovat. Ve 2,5 sel do skvele soukrome skolky na dve, pozdeji 3 dopoledne, od 3 let normalne. S tchyni ma dodnes uzky vztah a jsem za to rada, myslim, ze pro deti je dulezite mit blizke vazby i mimo zakladni rodinu. S druhym jsem dva roky doma, parkrat za rok skolim a sem tam koucuju, nic vic. Opet je to o me, tentokrat se mi proste pracovat vic nechce. Mam ale trikrat tydne chuvu a chodim cvicit a uzivam si casu pro sebe. Maly chuvu miluje, ona se mu bezmezne venuje a dela s nim zase jine veci, nez ktere bavi me. Presne v souladu s heslem dobra matka = spokojena matka. A pointa je v tom, ze kazda z nas je SPOKOJENA proste za ruznych podminek.