Přidat odpověď

My to máme teď taky. Tříleťák, ale on je všeobecně pomalejší, kolem toho 2. roku to byl jen slabý odvar, on měl tehdy malého bráchu, tak si asi radši moc nevyskakoval . On teda spíš kňučí, skučí, pokud řve, tak jen chvilku. Mně okolí nezajímá, mám dost co dělat s ním, kolemjdoucí skoro nevnímám. A moje zkušenost je, že pokud já vydržím v klidu, tak okolí je většinou na mojí straně. Ještě ho třeba kárají, jako: nebreč a podobně. Snažím se to brát s humorem, k dětství to patří, chci, aby uměl říkat ne, a je to jen dočasný, tak se to snažím přežít, ale fakt je, že občas mi už večer hrabe, protože nemám ráda rámus. Mám ještě mladšího, 1 a čtvrt roku, ten je jiná povaha, bude mít období vzdoru asi brzo, tak na to se netěším, dneska vřískal v kočáru skoro hodinu v kuse, a fakt vřískal, to mi dalo zabrat, pokud to budou mít oba současně, tak Pán Bůh s námi a zlý pryč.