Přidat odpověď

Já to už mám tak posunutý, že mě je holek ve chvíli hysteráků líto. Takže nasadím upřímný výraz účasti (v rámci možností), řeknu, že chápu, jak to má těžký, ale prostě vlak přes to nejede (prostě pravidla se dodržují). Opakuju pořád to stejný, abych se náhodou nevytočila. A reakce okolí miluju. Mám fakt roztomilé holčičky, takže se mi je neustále někdo pokouší rozveselit a uklidnit (včetně mužů, nejen vlezlých důchodkyní). Ta 2,5 je drsná. Většinou se opravdu ošklivě zatváří a řekne "pyč" (pryč) a máchá ručkou proti zachránci. Když je zachránce tupý a pokračuje, sklidí urážku typu, že je "oštlivej". Starší v tomto věku se nechala i odvést za ruku k mamince (a zachránce byl blahem bez sebe, jak ho dítě baští), teď se mračí jako ďábel a neříká nic. Maximálně se k zachránci otočí zády. Já se po celou dobu usmívám a tvářím se, že to nejsou moje děti.