Přidat odpověď

verczo - já vím, ty víš, potkaly jsme se jinde a mnohokrát.

Taky jsem se lehce zbláznila - deprese - viz. jiná debata a myslím, že jančení našeho zázraku na tom mělo podíl fakt minimální ))

nejsem typ, co by mne to vytočilo, právě spíš lituju, chápu, někdy by asi na tu zadel potřeboval dostat a mně je to tak nějak nepříjemný.

Ale už je tak velkej, že funguje - "víš co? ty se zlobíš, mne to mrzí, taky jsem neměla hezký den, taky mám své starosti - pokud máš zájem, můžeme je probrat, jdi pryč, až se uklidníš, víš, že jsem tady. Mám tě ráda."

asi to vyzní blbě - fakt to líp neumím a četla jsem toho hromady a cítím to takhle, takže návody moc nefungují. Jenomže manžel tady moc nepodrží, na straně jedné je citlivý až moc a pak zase docela výbušný vztekloun, takže neodpustí domácí úkol a když jde do tuha, třeba očkování... či ty zuby viz. jiná diskuze, prostě silou nebo vůbec.



Ale tohle se odehrává od asi 5-ti let syna, asi tak od 9-ti mám pocit, že to trochu funguje a snad to i chápe... a někdy opravdu nefunguje nic, když se dostane do toho hysteráku jako takového. No, nebiju, nezabiju, antidepresiva to asi nepořeší, prostě je takovej jakej je. Jinak snahy o to, aby pochopil mantinely jsou, a potenciální snaše sdělím naférovku, co si implantuje domů.