Přidat názor k článku Pět dětí a stále v klidu?

Čtu příspěvky a opravdu nestačím koukat. Moji rodiče měli dům s velkou zahradou. Když mi bylo 15, pomáhala jsem rodičům pravidelně na zahradě, sbírání ovoce, obracení sena, krmení králíků, zavírání slepic...o práci v domácnosti ani nemluvě, umívání nádobí, vysávání, běžný úklid. Když jsem byla na střední, tak jsem čistila králíkům kotce, okopávala zeleninu, pomáhala rodičům s rekonstrukcí domu. Moje o dva roky mladší sestra pomáhala taktéž. Máma mi vždycky říkala, že kdyby se s nimi něco stalo, tak aby jsme byly samostatný. Na VŠ už jsem bydlela se svým tehdejším partnerem, ale pokud jsem byla u rodičů na delší, než jen jednodenní návštěvu, bylo jasný, že přiložím ruku k dílu. Rozložení prací mezi rodiči bylo na tehdejší dobu bohužel zcela klasické, otec v domácnosti nepomáhal vůbec, maximálně uvařil kaši, nebo bylinkové čaje, když jsme byly nemocné. Staral se o auto a dům, na kterém bylo neustále co opravovat (zdědili takový ten domek z kotovic a rodiče ho komplet přestavěli) dále dvůr a stavění či opravy kotců domácích zvířat byly také "jeho", na zahradě dělal jen ty těžší práce: orání pole, prořezávání stromů, práce se dřevem na otop (neměli jsme ústřední topení, topilo se v kamnech a pak i elektrikou). No a mamka prala, žehlila, zašívala, vařila, pekla no a spolu s námi uklízela a také se s námi, krom zimy, každý den starala o zahradu a zvířata. Jinak samozřejmě oba chodili každý den do práce. Tehdy jsme na ně byly se sestrou kolikrát naštvané, že musíme pořád pomáhat, ale zpětně myslím, že mi to vůbec neuškodilo. Čas na učení nám naši vždycky nechali, já jsem k tomu ještě závodně sportovala a chodila do kreslení, sestra trávila volný čas spíš s kamarádkama. Ačkoli té práce bylo poměrně hodně, obě máme na dětství příjemný vzpomínky, pořád se někam jezdilo na výlety... když o tom tak přemýšlí, tak při tomto rozdělení práce (ačkoli otec mohl doma občas pomoci) jsme měli všichni čas na svoje koníčky.