Nejde o to užívat metodu něco za něco vždycky, pro mě je to také až ta poslední možnost. Dokonce mě docela štve, že tuto metodu aplikují i u nás v MŠ (nelámou si hlavu s nějakou smysluplnější motivací). Ale se starším synem prostě někdy nehnu, dlouhodobé cíle absolutně nefungují - tedy s nočníkem byl opravdu velký problém, chválení ho nezajímalo, pokud byl bez plíny, honil mě po bytě s plínou a křičel plínu, plínu. Lentilky v kombinaci s létem, kdy se mohly zalívat kytičky na zahradě to pak vyřešily nějak ze dne na den. TeĎ (v 5 letech) máme ale podobný problém s motivací - nechápe, proč by se měl učit R, každý den se zlobí a vzteká a odmítá. Tak už jsem zase v situaci kdy podmiňuju - neřekneme-li si pár cvičeení na R, nebude se pak číst pohádka. Já si ale vážně nevím rady, chválím, snažím se logopedická cvičení všemožně zpestřit, šaškuju, ale on si jede po svém (a mladší tříletý šprt tam sedí vedle nás, všechno opakuje a to R už se naučil). Ale vzhledem k tomu, že večerní četba je velká odměna, cvičíme poctivě každý den a už i to R se nějak klube. Ale zase je to něco za něco.
Předchozí