Přidat názor k článku To jste teda chudák, mladá paní!

Když jsem zjistila, že čekám dvojčata, tak manžela málem kleplo. Rozdýchával to 3 neděle a stejně do porodu byl vystresovaný (vědět to, tak jsem mu to sladké tajemství raději neřekla). Všude viděl problémy .... kočárek, kojení, oblíkaní, mazlení, krmení ... prostě všude. První 3 neděle jsme se učili, jak je krmit současně, jak se mazlit a jak chovat, pak už to bylo dobrý, ve 4 měsících se začali kluci vnímat, a bylo to úžasné začala jsem mít víc volného času. Čím byli starší tím víc si vystačili sami, já jsem byla zpestření, ale když jsem se zvedla a odešla vařit, tak tam byl brácha. Když jsem poslouchala nářky maminek na písku jak nic nestíhají, nechápala jsem. Dnes je klukum 5 let, sami si umí nalít šťávu, vzít si rohlík, namazat, uklidit si po sobě hračky i oblečení (tedy ne že by to dělali "radostně" , zejména úklid se jim musí dost často připomenout, ale umí to a udělají to).

Před rokem mne mnžel dostal větou, když sledoval rarachy, jak hrají pinpong, co bychom si počali, kdyby byl jeden ....