Přidat názor k článku Muži, kteří neimponují

Řekl bych, že celý problém tkví
1. v neexistenci cílené přípravy a výchovy dětí k partnerskému a rodičovskému životu v rodinách, kde by měl být kladen důraz na odpovědnost vůči svým předkům za předání zděděné genetické informace (v co nejlepším stavu, to jest vlastním přičiněním vylepšenou) dalšímu pokolení tak, aby se ve svých předcích potomci vyznali a nemuseli se za činy svých předků stydět a
2. v záměně cíle za prostředek.

Ad 1: V dnešní době je naše mládež dnes a denně masírována z tisku, z literatury pochybné kvality a internetu názorem, že jedině kvalitní sex je to, co drží rodinu pohromadě a o co vlastně v životě jde nejvíc. A podporuje se názor, že jakmile partner není spokojen se sexem doma, je lépe se rozejít bez ohledu na případné děti. Ty samozřejmě trpí nejvíc a do svého dalšího života si odnášejí vzorce, které viděly doma a není proto divu, že se nakonec chovají podobně jako jejich rodiče.

Ad 2: Vždyť člověk je obdařen touhou po sexu proto, aby žil, to jest a by jeho geny, které zdědil po svých předcích, předal dalšímu pokolení a ne že žije proto, aby měl sex. Jinak řečeno, sex je pro člověka prostředkem a ne cílem.

Z výše napsaného tedy nutně vyplývá, že když už mám s někým děti, tak zjištění po deseti letech manželství že mi partner přestal imponovat proto, že myje nádobí, uklízí a vyzvedává děti ze školky a že se jím nemohu chlubit a sousedky a přítelkyně mi ho nezávidí, je naprosto irelevantní.