Je mi líto,že máte takovou zkušenost.Teď jsem v podobné situaci já,jen na té druhé straně a věřte mi,že mi z toho opravdu dobře není.Já ale musím s autorem článku souhlasit.Mám doma slabocha,jen mi trvalo opravdu dlouho,než jsem si to uvědomila.Ano imponovalo mi,že je hodný,že mi nikdy nic nevyčítá....postará se o děti o dům...tohle ale opravdu nestačí.Já jsem s ním jako živoucí mrtvola.Stereotyp,u mě tedy ani žádné dárky a o ruku mě požádal stylem měli bychom zajít na úřad.To byla ta pomyslná poslední kapka pro mě.S tímto "chlapem"já opravdu nechci zestárnout,děti vyrostou a co pak.Nemám si s ním co říct,koníčky taky žádné nemá.Už teď máme každý svůj pokoj,řekla sem mu,že už s ním nechci žít a on místo aby o mě bojoval,dokázal mi,jak o mě stojí,neudělal vůbec nic.Chová se,jako by se nic nestalo....
Tak a teď mě můžete soudit