Přidat názor k článku Smím pracovat, dítě moje?

Nádherně napsaný příspěvek. Neměli by se kritizovat matky které jsou s dětmi dlouho doma a nebo že doma s nimi nejsou, každá jsme jiná, někoho práce baví a zvládá to, někdo jde do práce, jen kvůli stereotypu na MD , ale většinou je to kvůli financí. Já taky pracuji, protože musím. Dala jsem se v mém věku na dodělání maturity. Mám 2 dospělé děti a už se těšila na vnoučata a najednou zjištění že jsem těhotná a na cokoliv je pozdě. Měla jsem hrůzu z toho, že to nezvládnu, ale za velké podpory dcery a zetě to zvládám.Pak jsem si řekla, že budu mít na školu víc času při MD. Po narození syna jsem školu na rok přerušila, pak sem se ke studiu vrátila každé pondělí jsem ho dávala od 14 h do 21 h hlídat k sestře nebo dceři, která je také na MD. Vše v pohodě. Bohužel soužití s otcem syna nebylo dobré, o syna nejevil zájem a jen sekal dluhy a já konečně v srpnu tohoto roku našla levné bydlení a odešla. Jenže RP 3800,- + 500 přídavky je tak na zaplacení nájmu. Výživné určené, ale nedostala jsem od něj ani korunu. Abych zvládla dluhy, které jsou na mé jméno, našla jsem si práci. Super kousek od bydliště dcery která hlídá a je tam u ní syn zvyklý a je tam moc rád.pr. doba 4 hodiny, což zas není tak dlouho. Byla jsem nadšená, že mám práci, že bude finančně lépe. Mé nadšení trvalo týden, po týdnu nastal zlom. Můj syn 3 roky/chce být stále semnou, stále pláče když mu zmiznu z očí, stále se chovat, sedět mi na klíně a hladit a stále říká ž e je malý. Když odcházím do práce, drží se mě jak klíště a jeho hrozný pláč slyšim až v přízemí /dcera bydlí v 6.p./ Cítím se hrozně že ho opouštím, ale musím, musím vydělat peníze na jídlo atd. Nevíme co se stalo, ale nikdo mu tam neublížil, má dceru i zetě stále rád, mazlí se s nimi a rád je vidí. A když jsme doma, tak se mu věnuji i když ho vedu k samostatnosti, ale formou že to děláme spolu. Práce, škola a jeho pláč mě hrozně ubijí, ale po návratu mě jeho úsměv opět nabije enrgii. Protože je velký důvod abych to vše zvládla, práci aby bylo lépe a školu aby byla lepší práce. Jen kdyby brzy pochopil, že se vrátím z práce hned jak budu moct a neplakal. Závidím těm co nemusí odcházet od plačících dětí ale na druhou stranu jsem ráda, že to zvládám a doufám, že brzy ustane.