Přidat názor k článku Cyklotoulky s vozíkem, dětmi a nočníkem: Rumunským rájem a moldavským peklem (2010)

Přesně tak to tam vypadá! Ale některým lidem to nevysvětlíš, a i kdyby se ti to povedlo, tak to kouzlo stejně nepochopí (ale ono je to dobře, dovedeš si představit, kdyby příští rok všichni najednou vyrazili do Rumunska na dovolenou? :-( )
Ono jde taky o to, jak se tam turista chová. Když má třeba k místním určitou úctu, k jejich leckdy tvrdému životu, nebojí se, nechová se k nim přezíravě a nadřazeně ... ono je to fakt jiné, když jde člověk horami s báglem nebo jede na kole ... Jak se začne chovat tak, že při střetu s místními lidmi se rychle ze strachu zabední v autě, protože slyšeli, že "jsou vesnice, kde není radno zastavit ani autem", uklízí jídlo ...

A ty rady od kamioňáků - taky jsme jednou projížděli kdesi jižním Rumunskem, u hranic s Bulharskem, kamioňák nás varoval průjezdem přes jednu vesnici, že jsou tam jen cikáni a hážou kameny po autech - taky mě to vyděsilo, ale nešlo jet jinudy, tak jsme jeli ... (bylo to ještě bez dětí)
Tak ano, byli tam lidé tmavší, než jinde a bylo to tam divočejší, ale ty kameny děcka házela po autech a kamionech a já se jim nedivím - ty auta to totiž přes jejich vesnici kalily aspoň stovkou, NIKDO nezpomalil, všude se vířil prach díky tomu - žít tam, tak taky snad hodím kámen. Ono je to jiné z pohledu řidiče kamionu a z pohledu cyklisty.