Nejspíš vím, jak to Anna myslela. Opravdu jsem před rokem litovala, že jsem nebyla krapet připravená na alternativu, že to taky všechno může špatně dopadnout. Zní to hrozně - protože těžko si žena může něco takového představit.. Určitě je to jiné u maminek, které mají ohrožené a rizikové těhotenství a například u mě - kde nebylo celých 9 měsíců náznaku, že by se nemělo narodit živé dítě. Ale například organizace Dlouhá cesta, o které jsem psala, distribuje letáčky do porodnic, kde se píše právě o takových koncích. Také jsou v nich rady (nad zlato), jak postupovat v těch těžkých chvílích, hlavně prvních hodinách, dnech..(Já je tenkrát bohužel k dispozici neměla).
Ale také musím s jistotou tvrdit, že kdyby se to stalo kterékoli z žen, bude to pro ně obrovské neštěstí, které psychika prostě nechce a nemůže přijmout, protože na nic takového se žena - matka prostě připravit nemůže.
Za sebe můžu říct, že nejsem žádná "citlivka", doma máme spoustu zvířat, psů, koní, atd..a se smrtí zvířat se potkávám opravdu často a je tedy pravda, že srovnávat takovou "ztrátu" se ztrátou dítěte je docela rouhání..
Předchozí