Přidat názor k článku Umíme prožívat štěstí?

Asi jsem divná, ale já se dlouhodobě šťastná cítím. I když jsou samozřejmě věci, které mě štvou (peníze, práce, nedostatek času, spánku...) a jako každý občas frflám a nadávám, pořád si uvědomuju, že se mám fakt dobře. A myslím, že z toho se pak odvíjí i jistá vděčnost osudu za všechno, čím mě obdařil - tedy pocit štěstí.
Jinak co se článku týče, nesouhlasím, že by nám ve vzpomínkách primárně uvázlo to špatné, spíš naopak. Člověk obvykle po čase vytěsní ze vzpomínek to negativní a ponechá si jen to dobré. Z toho pak plyne pocit, že dříve bylo lépe...