Přidat názor k článku Bilingvální děti a rodina: školní dítě

Ja mam 3 deti, muz je cizinec, zijeme v zahranici uz peknou radku let, vsechny deti jsou tu narozene. Doma mluvime soucasne anglicky, ja s detmi cesky a muz ....., zijeme v dalsi zemi. Deti muzovu rec neumeji, protoze s nimi zas tolik casu netravi, na navstevy do jeho rodne zeme z politickych duvodu nemuzeme, tak nejsou nijak stimulovane.

Autorka clanku uplne jasne chape, jak slozite je z deti vychovat dospele, kteri jednak jazyky (aspon nejake) ovladaji, a vubec aby zvladly skolu a pozdejsi studia.
Ono se to moc pekne mluvi, kdyz mame jedno - dve male deti a oba jsme Cesi. Jenze chodit do prace, vracet se domu v podvecer, uvarit, venovat se chvilku rodine, a pak je pilne procvicovat v cestine je neco jineho s prtaty a neco UUUUUPLNE jineho s pubertakem, ktery chce hlavne ven mezi kamarady a nelisit se od nich. Muj kluk je rozumny a plno veci chape, ale vysedavat na ceskymi ucebnicemi a ucit se neco, co povazuje ve svem veku za zbytecnou zatez - prece bude chodit do skoly tady a do CR se nikdy stehovat nebude ani nahodou (jeho vlastni slova) tvrde odmita. Jeste muzu byt rada, ze vubec nekdy cesky mluvit chce. Tady jde hlavne o to, aby zdejsi jazyk byl na urovni, aby zvladl skolu a neco z nej bylo. Holka se cesky dorozumi, kdyz byli oba mensi, mluvili cesky daleko lip. Ale male deti, jak autorka pise, potrebuji uplne jinou slovni zasobu nez skolni deti. Zvladni to, kdyz prijdes domu z prace utahana a jeste toho na tebe ceka. Muj nejmladsi chodi do skolky, doma cesky mluvit nechce, vi, ze vsichni mluvime stejnym jazykem, tak co by se namahal.
To s temi pravy na rodny jazyk je ustanoveno hlavne pro zeme, kde cizinci ziji, aby nebyli diskriminovani. Nekoho nutit se dalsi jazyky ucit totiz nikdo nemuze, to jsou zas jina lidska prava.
Ruzne studie psychologu uz davno existuji. Tam pisi jak psychologove, tak lingvisti, jak na identitu ditete pusobi, kde vubec ziji a jakymi jazyky mluvi - jestli jazyk ma v te ktere zemi nejaky status (a to cestina nema), jak se na to divaji puvodni obyvatele a jak je jejich rodina vubec prijata v te nove zemi.
Moniko, moc ti preju, abys i pres svoje statnice a fantasticke znalosti hlavne vychovala z deti uspesne lidi. Mozna, az budou o par let starsi, sama prijdes na to, jak slozite to je.