Přidat názor k článku Řezat tu havěť!

Zní to strašně správňácky a lidumilně, když prohlásíš, že vše podřizuješ potřebám dítěte, ale život není jen o tom. Respektive domnívám se, že ani není v zájmu správného rozvoje dítěte to, aby se vždy respektovaly jeho potřeby. Myslím si, že chci-li z dítěte vychovat člověka, který bude nejen vyrovnaný, ale také ohleduplný k druhým (na toto se v dnešních moderních trendech výchovy dítěte zapomíná), musí se dítě mimo jiné také naučit chovat se určitým způsobem (který vy vidíte jako nepřirozený pro dítě) v prostorách, které nejsou určeny a priori pro dítě. Nesouhlasím s tím, že když mám dítě, musím především navštěvovat místa uzpůsobená pro děti a nikoliv pro dospělé a za každou cenu zaměstnávat dítě něčím, co ho bude bavit, aby nerušilo. Myslím si, že život matky s dítětem by měl být takový, že matka udělá něco (hodně) pro dítě a dítě udělá také něco pro matku (= matka ho postupně s ohledem na jeho věk a schopnosti bude pomalu učit respektovat i její potřeby). Možná jsem krkavčí matka, ale nesouhlasím s tím, že je v pořádku, že matka se pro dítě maximálně sebeobětuje a na oplátku od dítěte nedostane vůbec nic (nechci diskutovat o tom, je-li či není-li to spravedlivé, ale nezdá se mi to dobré pro zdravý vývoj dítěte). Ještě chci dodat, že tady mluvím velmi jednostranně a že naprosto souhlasím i s tím, že se má brát ohled na potřeby, individualitu a vývoj dítěte, aby se z dítěte vyvinul tvor (zdravě) sebevědomý; to, o čem tady píšu, vnímám jako druhou stránku zdravého vývoje osobnosti dítěte.