Přidat názor k článku Dopis Julince a Honzíkovi

Můj příběh by mohl být podobný.... obrovská láska, štěstí, děti, život napůl mezi Čechy a rodnou zemí mého manžela...učení se jazykům, zvykům, tradicím toho druhého, Mikuláš a Ježíšek....české speciality...a nakonec smutek a touha vrátit se domů, rozčarování a smutnění po šumění lesa a vůni rodné hroudy... obtěžující horko a neustálé slunce a písek a moře... a nefunkční systém země... a já nevím co, plus osobní neshody v manželství...po deseti letech... Kam se poděla ta láska, to nadšení a vzrušení a pocit obohacení, že žiji ve dvou zemích??? Souhlasím, že nejvíc by si člověk vyčítal to, co by neudělal... a tak vám přeji, ať vám to vydrží déle než mně... a hlavně zdraví vašim dětem.