Přestože moje dítko je velmi chytré a šikovné (po mamince - po tatínkovi je krásné
), dala bych ho na gympl od primy jen tehdy, kdyby strašně škemralo nebo kdyby ZŠ byla totálně v rozkladu a jiná rozumná by nebyla k dispozici.
Myslím si, že gympl je pro dítě takto brzy do jisté míry ztráta dětství (kvůli množství učení) a svým způsobem i ztráta možnosti si vybudovat život podle sebe. Pokud dítě optimálně rozvíjím, tak ho spíš sleduji a zlehka napomáhám, poradím, když chce - než dril. Lidé se často vracejí k tomu, co je bavilo před tím, než se drilu podřídili - nebo o tom alespoň sní.
Dítě by mělo mít čas se vyprofilovat v tom, co ho baví, co mu jde, a aby nemuselo hodiny sedět nad věcmi, na které má čas na střední - a já se nervit s různými psychometodami.
Svobodnější výchova, kdy odpoledne řádí i s méně nadanými vesničáky v lese namísto aby drilovalo ve škole nebo v práci doma - a třeba vymýšlí stroj na páru nebo jak nenápadně očesat nějaký ovocný strom a jak při tom nedostat nebo střídá různé hudební nástroje, protože sní o hudební skupině... ho do života vybaví více než předčasné vysedávání nad knihami. Je pak odolnější a umí se prosadit. A pokud někomu nestačí co se v ZŚ učí, tak je spousta skvělých knížek, kroužků, dá učit jazyk, ale ještě jaksi zábavně - ne s tím tlakem nutnosti a ne/úspěšnosti atd.
Pro gymnázium jsem ještě v 2. případě, když není šance, aby dítě bylo v normální základce, ale jen v takové, kde rozklad hodnot dostoupil a přestoupil přes vrchol slušného lidského soužití. Pak naopak - na gymplu je možnost, jak alespoň zbytky z dětství ještě zachovat.
Takový rozklad ZŠ se přihodil v blízkosti nás, takže dcerku raději vozím 5 km do vzdálené vesnické školy, kde je šťastná, má krátký rozvrh a tím se svobodně rozvíjí v tom, co ji napadne.
Pokud ale rodič není doma, tak je otázka, zda by dítě bylo odpoledne doma šťastné, to pak asi ten gympl má také určitý smysl.