"nevím proč je tolik rozšířený názor, že většina dětí na gymnáziu je tam kvůli rozhodnutí rodičů"
Štěpánko, já to také nechápu. Já zase znám někoho, kdo rodičům nemůže zapomenout, že bylo odmalička tvrdě a důsledně vedeno k jiné aktivitě (kvůli identifikaci neuvedu podrobnosti), a i když má dneska v té branži pěkné místo a má tu činnost docela rádo, tak cítí, že by dnes byl(a) nesrovnatelně šťastnější, kdyby se tomu měl(a) možnost věnovat jen v menší míře a jako koníčku a udělat si právě třeba ten gympl a pak nějakou VŠ.
A pokud mohu mluvit sama za sebe, tak představa, že se nedostanu na gympl, byla jedním z největších děsů mého dětství. Věděla jsem, že na jakékoli jiné škole bych byla velmi nešťastná. A pokud by k tomu došlo, srovnávala bych se s ním určitě podstatně hůř než moje rodina.
Předchozí