Přidat názor k článku Šestá třída, nebo prima?

Paní Pawlo,
děkuji Vám za inspiraci - ani jsem netušila, že jsem se takto trefilado vosího hnízda, které má takto vyhraněné názory v oblasti vedení dítěte a jeho školního a profesního rozvoje. Ještě jednou díky za citace.
Brala jsem to tak nějak z toho, jak ty děti z gymplu vypadají. Část z nich jakoby lehce bez života. Proto jsem si řekla, že i když o mojí dcerce se tvrdí, jak by tam zářila atd., tak počkám, pokud v 5. třídě bude škemrat, že tam musí, tak jí to na rok dovolím, ale zatím to tak nevypadá, "vyžitího" má dost. Protože máme ale dobrou základku, ač vesnickou, tak jsem spokojená i když vychodí tu. Má to zase jiné kouzlo toho, že dělá divadla pro další děti, olympiády, poučuje mladší sourozence, bádá samostatně v našem lese - a tím že je ve vícetřídce, tak pomáhá i jiným dětem - protože ji to hrozně baví a k tomu shání různé info na netu atd., takže se v podstatě rozvíjí podobně jako ti, co makají na zkoušky a přitom já si v klidu hovím a nenervuji se. A ona taky. Kdybych jí do toho víc tlačila, myslím, že by jí to tak nebavilo, jako když si do těch věcí jde víc sama za sebe. Paní učitelka ji vede k tomu, aby své schopnosti max. využila - i pro druhé, nejen pro sebe, takže to, že chodí s méně chytrými dětmi vůbec není na překážku.
Touto metodou Pomáhat ale netlačit vychováváme i jednoho pěstounského synka, který je v praktické a do té doby, co jsme dřeli, tak to bylo nic moc. Já i on jsme byli lehce naštváni a bylo to silou vůle. Pak jsme v jistém směru polevili - přešli na tenhle systém a chvíli vydrželi důsledně sami v sobě mu ty úkoly atd. neopravovat (což bylo pro mne jako učitelku ze začátku šílené) a když něco nedodělal, tak to nechat na škole - a kluk najednou sám po pár měsících začal chodit, co vše chce o různých věcech znát, že ho zajímá vesmír atd. Známky neřešíme, pouze chování, kdyby byl na někoho zlý - učitelům jsme to vysvětlili, ze začátku to nechápali, ale pak se to nějak urovnalo - že kdyžtak z něho bude popelář a najednou z toho lenoráje i přes to, že je jakožto Rom trochu pohodlnější a velmi citový - přišel s tím, že se bude učit i angličtinu, což dříve bylo nepředstavitelné...
Takže metoda cukr a bič funguje, metoda Pomáhat a netlačit taky. Já i moje děti jsme zkusili obě dvě a v té druhé jsme našli zalíbení nejen já (mám míň nervů), ale i děti (mají učení raději a učí se víceméně sami, jen s takovou mírnou podporou.