Přidat názor k článku Kam půjdou děti ze zrušených kojeneckých ústavů?

taky mě štve tahle "odstolovatost" (tj. rozhodnutí od stolu). V zahraničí mají spoustu let tradice a systém jim běží, a taky jim chybí pěstouni (v UK teď mají kampaň "potřebujeme 8 tis. pěstounských rodin - a to už jich tam ca 20tis mají, proto mi číslo 300-500 pěstounů jak náhrada koj. ústavů u nás přijde hooodně divoké plácnutí do vody).
Tady ta tradice pěstounství je hodně slabá, navíc pěstounství na přechodnou dobu - bude se to tu prosazovat postupně, než si společnost na takovou možnost vůbec zvykne. Mě nevadí to, že by děti byly v péči pěstounů, naopak. Ale vadí mi to, že ještě není nic připravené, nic konkrétně neběží, a už se všechno dosud fungující šmahem ruší. Mám obavu, že "pejsek s kočičkou vařili dort" - vznikne jakýsi slepenec zmatených náborů, uspěchaných rozhodnutí, bezradných sociálních pracovníků a frustrovaných pěstounů, a to je škoda. Proč u nás nejdou dělat věci a rozhodnutí pořádně, s rozmyslem, udělat pilotní projekt, vyzkoušet, odladit, poctivě informovat veřejnost a budovat reálný a nepokroucený obraz té služby. A postupně přidávat, až se během pěti-deseti let ta možnost bude považovat za normální, standardní, funkční a přínosnou.