Souhlasím s Vámi v tom, že to bude takové, jaké si to lidé udělají. Zažila jsem skvělé sociálky, které i bez novely dokázaly mne jako pěstounku perfektně podpořit a poradit - a dětem to bylo k dobru - a sociálky, kterým podávám ruku pouze ze polečenskoslušnostího pravidla - jsou to lidi, kteří do věci mají minimální vhled a místo aby dítěti pomáhali, tak mu škodí a pěstounské rodině s tím. Ta novela zvyšuje pravomoc dohledovou - čili, pokud budou dohled vykonávat nedobří lidé, povede to k větším problémům než v současnosti a k menší oblibě pěstounské péče u nás.
Pan Macela všude roztrušuje, jak ti současní pěstouni to nedělají moc dobře, jak je potřeba na ně lépe dohlížet, jak se to dělá v Anglii...jeho zkušenosti jsou ale skutečně velmi omezené - právě ta Anglie na tom zrovna nejlépe není, v Rakousku by se pěstounské rodiny daly spočítat na prstech...sebelepší dohled dětem nezajistí laskavější a řádnější výchovu - samozřejmě, pomoc by měl pěstoun mít k dispozici, ale nikoliv v prvním bodu jako lehkou represi, ale jako to, o co sami požádají.
Totéž se týká upravování rodičovských poměrů. Právě v případě svěřených dětí jsem se setkala ( u jejich rodných rodičů ) s velkou necitlivostí ze strany sociálky - pochybuju, že tímto způsobem se u nás zlepší výchova dětí. Rodič má mít k dispozici pomocnou ruku, ale ne v první řadě represi. Mně osobně leze na nervy, když potřebuji pomoc v jedné věci, ale neziskovka mi nabídne úplně něco jiného a ještě mi dá k podpisu, že s tím mám dobrovolně souhlasit.
Nesouhlasím s tím, aby, pokud se dítěti neděje příkoří, aby byl pěstoun i dítě a celá jeho rodina vháněn do plánů rozvoje a dalších nesmyslů.
Tím se z dětí nevychovají lepší a laskavější lidé.
Rozvoj má být ve škole, doma má být laskavé prostředí, ve kterém všichni mohou načerpat, a to se těmi plány rozvoje úspěšně zlikviduje.
Předchozí