Přidat názor k článku Kam půjdou děti ze zrušených kojeneckých ústavů?

Jsem pěstounská maminka - u pěstounské péče je vždy určitá možnost, že by se dítě vrátilo do rodné rodiny. Zatím se to prakticky moc neřešilo. V novele zákona se toto právě řeší tím, že všechny děti budou mít povinně rozvoj kontaktu s rodným rodičem (a to i u péče poručenské - což je značně diskutabilní, protože právě poručnictví je navrženo z důvodu, že rodný rodič byl zbaven rodičovské zodpovědnosti). Já bych si v některých případech (kdy je všem jasné, že dítě se do rodiny prostě vrátit nemůže z důvodu, že rodný rodič pro to dělá jen silné kecy nebo dělá, že je nezvěstný, stabilně fetuje a odmítá se léčit... a tak je ustanoven poručník atd.) představovala z důvodu možného citového poškození dítěte z nereálných slibů jeho rodného rodiče umožnit pouze informativní kontakt - např. jednou za rok společná návštěva na sociálce, jednou za rok informativní dopis. Každé dítě má právo vědět, odkud vzešlo, ale žádné dítě by nemělo procházet tím, že mu rodný rodič slibuje nesmysly, toto dítě se pak na to upíná a začne ty pěstouny třeba odmítat, ačkoliv je jinak s nimi docela v pohodě. Protože ale pak nemá kam jít, tak jsou z toho hodně komplikované situace. (Zažili jsme na vlastní kůži.)
Tam kde je to možné (sociálka předpokládá, že by se dítě vrátit časem mohlo), tam jsem pro rozvoj kontaktu tak, aby se stanovilo, kdy přibližně dítě do rodiny odejde atd. a pak se na tom smysluplně pracovalo, s určitými mezníky postupného rozvoje, včetně materiálního a laskavého zabezpečení dítěte v rodné rodině atd.Nejsem pro styl, že přijde sociálka a sdělí, že protože je v novele zákona něco, tak dítě má napsat matce feťačce, nebo matce, která ho odmítá kvůli mentálnímu postižení a která si ho stejně v reálu nevezme a ani se na tom nepracuje (pouze o tom možná matka sní) a kterou v životě nevidělo - cituplný dopis. Pak když přijde cituplný dopis zpět od rodné matky s tím, že je tam milion nereálných slibů, na které se dítě upne, tak je z toho výchovná pohroma...to už se ale sociálce řešit nechce...
Myslím si, že by bylo vhodné, aby sociálka stanovovala,u kterých dětí je jasné, že jejich rodná rodina na to kašle - tedy že jsou to děti vhodné do dlouhodobé pěstounské péče a tuto péči pak podporovat a s tím rozvojem kontaktu pak zbytečně neprudit a nechat to v minimální informativní míře. A naopak, u kterého dítěte jsou reálné vyhlídky, že by se to vyřešit dalo, a pak to dítě předat už s informací, že citový -atd. rozvoj toho kontaktu bude součástí pěstounské péče.

Pokud nechcete, abyste se spolu s Vašim dítětem v péči tohoto procesu nemusela účastnit, asi do budoucna jedinou možností bude adopce anebo, pokud se to tak vyvine, ptát se sociálky, zda to dané dítě má takového rodiče, u kterého není reálný předpoklad, že by se o dítě mohl začít starat - ale to je vždy takové coby, kdyby.