Přidat názor k článku Můj porod - běh na dlouhou trať

Já autorku naopak naprosto chápu. Moje porody měli zhruba podobný průběh až na to drama s krvácením, obě děti přes 4kg. U prvního jsem si ani nepředstavovala, že bych měla rodit císařem, ale když mě po příchodu do porodnice s odteklou vodou a s kontrakcema po 2 min nutili ležet a pumpovali do mě oxytocin, vědela jsem, že je to špatně a neozvala jsem se nijak razantně,moje chabé pokusy totálně ignorovali. Tak tam je u mě ten pocit selhání, že to mohlo dopadnout možná jinak, kdybych si trvala na svém, jak jsem to cítila!
U druhého jsem byla odhodlána rodit přirozeně, všechno vypadalo perfektně, váhový odhad dobrý, jenom malý se prostě rozhodl, že se narodí až o 14 dní později. A to bohužel az ve chvíli, kdy jsem byla hospitalizovaná a podepsala souhlas se sekcí. Místo ráno plánované sekce ve spinálu mě nakonec donutili znova absolvovat akutní v celkové anestézii. Nedokázala jsem ukecat ani těch pár hodin navíc, aby mi to udělali ve spinálu. Taky jsem mohla trvat na svém a operaci odmítnout. A vím, že jsem u toho taky umřít já nebo dítě, nebo taky ne. Už se to nedozvím,a bude mě to asi ještě nejakou dobu trápit.
A to nemluvím o problémech s kojením, které mám ještě ted 2 měsíce po porodu,obávám se, že lepší už to ani nebude.