Přidat názor k článku Můj porod - běh na dlouhou trať

Dekuji moc za vase nazory, moc si jich cenim!
Rada bych jen uvedla par veci na pravou miru:
1. Pocit selhani me doprovazel az po druhem porodu, porad jsem se nemohla rozhodnout, zda to zkusim nebo ne, bala jsem se, aby se nestalo to same, a dodnes mam pocit, ze bych to byvala zvladla, protoze porod zacal sam 2 dny pred terminem a muj druhy syn byl podstatne drobnejsi, 3,2 kg a 52 cm. Prvniho syna bych neporodila ani za nic, mam uzkou panev a on mel velikou hlavu a vubec ho byl kus. Spis jsem chvili vinila zdravotnicky personal, ze po mne chteli nemozne, na UZ prece museli videt, ze je prilis veliky, mozna jsem mohla mit planovaneho Cisare misto akutniho a usetrit si ty komplikace.
2. Ten epidural mi vyndali proto, ze nefungoval, citila jsem nohy a mela bolesti, proto mi museli pichnout spinal, jinak by me rezali "zaziva".
3. Co se tyce podavani leku, verim, ze lekari vedeli, co delaji. Porod se nejak nastartovat musel a hysterektomii to nastesti neskoncilo. Par ctenarek to stesti nemelo...
Je pravda, ze si obcas rikam, jak by to dopadlo, kdybych rodila v Cechach... ale to se uz nikdy nedozvim.

Jeste jednou diky za vse prispevky i za to, ze jste si nasly cas ten dlouhy clanek precist!